Čistě technicky: Vámi citovaný předchůdce současného „primase českého“ Jana Graubnera v blogu „Proč jel papež do Kanady“ (což doufejme je už „jen“ okopávání kotníků) vysvětluje válku na Ukrajině „dějinnými souvislostmi“. V blogu „Slovo o válce“ se pak dovolává „kontinuity“ coby zdroje IDENTITY. Rozumím tomu tak, že BYTOST Vámi kritizovaného se dovolává světa, jaký „BY MĚL BÝT“.

BYTOST Jana Graubnera je jiná. Přijde mi, že J. Graubner vychází spíše z PŘÍTOMNOSTI, ze stavu lidské duše (duší lidí) jaký je TEĎ. Že v tomto smyslu slova je „přítomný“ a OSOBNÍ.

Pěkně to řekl jeden z profesorů: Lidé jak stárnou se přibližují k jisté „NESPOJITOSTi“ (tím myslel k lidské smrti, kde pak samozřejmě mizí (může) i „kontinuita“ D.Duky). A otázkou JE zda je tato nespojitost „INTEGROVATELNÁ“.

Osobně jsem si z toho odnesl, že život „po naší smrti“ nemusí nutně korelovat s naší PŘEDSTAVOU o tom jaký by svět „MĚL BÝT“.

Recep („kuchařka“) na zastavení násilí a válek není. Osobně se však domnívám, že daleko užitečnější a důležitější než „hluboké ideály“ a rádoby „přesažnost“ je co NEJPRAVDIVĚJŠÍ a nejsvědomitější prožívání PŘÍTOMNOSTI.

Snad proto mi jsou bližší slova arcibiskupa Jana Graubnera, že také lidé na Ukrajině mají právo na život důstojný, než vysvětlování války na Ukrajině „dějinnými souvislostmi“.

…