Ve svých dvou blozích na téma pomoci (či „pomoci“) znásilňovaným ukrajinským ženám kardinál Dominik Duka prokázal pozoruhodnou schopnost propojit nepropojitelné a tím z celého tématu udělat bramboračku, na základě které se někteří kardinálovi a církvi smějí, jiní se zase na českého primase a církev zlobí či jimi pohrdají, a pro jiné je to dalším důkazem naprosté popletenosti a zastaralosti církve.
Kardinál Duka nedokáže rozlišit, že dopady potratu na ženu, které to při sexu „tak nějak ulítlo“, na ženu, která otěhotněla navzdory pečlivě užívané či dodržované antikoncepční metodě, a na ženu, který byla znásilněna (možná zdrogovaným) agresorem či agresory, třeba se zbraní u hlavy, se budou významně lišit? Že případné dítě té naposled uvedené ženy by bylo třeba celoživotní připomínkou naprostého ponížení, třeba připomínkou zabití jejího partnera či jiných blízkých? Jak kardinál Duka dokáže vážit případné postpotratové trauma s celoživotní připomínkou (jak sám uvádí) „hnusné a odporné agrese“?
Proč v tomto kontextu zdůrazňuje hrdinství ženy, která při pokusu o znásilnění zemřela? To má být dobrá rada všem budoucím znásilňovaným ukrajinským ženám? A co ty, které jenom prostě znásilní skupina vojáků, aniž by se mohly pokusit o nějaký odpor, takže je pak „osvoboditelé“ nechají naživu, aby donosili geneticky upraveného, asi již jen polovičního nácka?
Co vlastně znamená výzva k nestrannosti zmíněná v prvním z blogů? Lze se vůbec na takovou situaci dívat nestranně? Cynik možná, psychopat to dokáže určitě.
Já chci být a jsem na straně obětí a netroufám si žádné ukrajinské ženě nabízet „pepřáky“, houkadla, baby-boxy ani hrdinskou smrt.
https://blog.aktualne.cz/blogy/dominik-duka.php?blogid=500&archive=2022-04
https://blog.aktualne.cz/blogy/dominik-duka.php?blogid=500&archive=2022-05
